Vzhledem k věku především mladšího dítka bylo třeba cestu rozložit na několik přespání
Český Krumlov
Tip 1 : Jelení zahrada. V zahradě a na „hřišti“ u hostince Depo se dá strávit celé odpoledne. Byla tam kladina a pár houpaček pro děti, ale především celý sad nádherných nízkých ovocných stromů - v městském parku poměrně neobvyklá věc - které byly jako dělané pro lezení. Starší Maya se tam vyřádila a vybila svou přebytečnou energii.
Ovocné stromy byly navíc plné kvalitní bio úrody volně k dispozici….To jsme zjistili, když k nám dorazila jedna místní rodina s česáčkem na ovoce, že si jdou natrhat jablka na štrůdl a výborné ringle a jestli prý taky nechceme pár, když před sebou máme takovou dlouhou cestu. Samosebou jsme nepohrdli a měli tak výbornou svačinku a dcera ještě zážitek, že si ji sama česáčkem ulovila.
Za celou cestu jsme potkali dva velmi inspirativní lidi. Jedním z nich byl Hynek Špínka. Přišel k nám na tomto hřišti, bylo mu pět a půl, některá slova ještě neuměl pořádně vyslovovat, zato ale uměl dokonale celý svět brouků a když říkám celý, tak tím myslím opravdu CELÝ. Ten kluk nás jedním slovem prostě OHROMIL a to nejen mě a čtyřletou dceru, která hltala každé jeho slovo, ale i muže, vystudovaného biologa, který musel s politováním zhodnotit, že mu ve svých znalostech nesahá ani po paty.
Hynek nás za tu půlhodinku, co jeho rodiče obědvali u stolu opodál, stačil seznámit s Braněnkou měnlivou, Střevlíkem kožitým, Tesaříkem pilunou i největším Titanem obrovským a nejmenším Pírníkem….ať jsme se zeptali na cokoliv, nebyla otázka, kterou by nám nedokázal zodpovědět….Proč se který brouk jak jmenuje, kde se vyskytuje a tak dále a tak dále...Hynek také ještě nedávno neuměl číst, ale potom dostal od rodičů knihu s brouky světa a vmžiku se to naučil….a nejen číst, naučil se i všechny paragrafy týkající se ochrany brouků, takže nám přesně hlásil, který brouk je jak chráněný a podle jakého paragrafu….Myslím, že o Hynkovi Špínkovi ještě určitě někdy uslyšíme….a mě to opět utvrdilo v síle VNITŘNÍ MOTIVACE a moc mu přeju, aby ji - až teď nastoupí do školy - neztratil….
Tip 2 :Traveller‘s hostel – předtím, než jsme vyrazili na noc na cestu, jsme se výborně najedli v Cestovatelském hostinci. Je tam krásný zelený dvoreček ve vnitrobloku, kde i živejší děti přežijí jídlo vcelku bez újmy a díky tabuli na psaní a pár hračkám to bez újmy přežije i restaurace...Hostinec je lowcostový, takže narazíte spíše na dobrodružnější a tím i shovívavější cestovatele a i personál je velmi vstřícný...
Přespání v autokempu u motelu Plitvice (hned u dálnice)
Kromě spousty komárů ideální, žádné zajíždění, snadný přesun dětí do stanu a ráno po snídani hned můžeme pokračovat dál….
Koupání a přespání v autokempu Sirena (Lokva Rogoznica)
Velmi příjemné i když za našeho pobytu dost větrné místo. Dobře jsme se najedli v místní krčmě a po přečtení pohádky v hamace šli na kutě....ráno už nás čekal trajekt....
Ostrov HVAR
město Stari Grad
i když je ve všech průvodcích opěvováno především město Hvar, za nás je jednoznačně nejkrásnějším městem na ostrově Stari Grad. Jeho kamenité úzké uličky plné krásné zeleně, kterou tady lidé s oblibou pěstují venku před vchodem jsou kouzelné...
Tip 3
na jídlo doporučujeme restauraci NOOK – skvěle vaří za velmi dobrou cenu. Mívají navíc každý den menu včetně výborného dezertu, který je pastvou pro oko a symfonií chutí v ústech – lepší jsem dlouho nejedla ! A v neposlední řadě statečný personál, jež ustál i naši maličkost, která zaplnila celou restauraci….při druhé návštěvě si nás už dobře pamatovali a dceři přinesli omalovánky s pastelkami :) Ročního syna bohužel nikdo zabavit nedokázal, ani my :))
Hvar
město Hvar je více turistické než Stari Grad, ale i tady jsme našli pár krásných zákoutí….příjemné bylo posezení na kávě v Backlane craft bar a výborná byla i zmrzka v Icy Bar – údajně nejlepší na ostrově
PLÁŽE na Hvaru
Tip 4
nudapláž u Milny
700m podél pobřeží směr Zarače, příjemná procházka převážně borovicovým hájem. Cestou navíc opuštěná obří houpačka, a co vám - rodičům - budeme povídat, s pár zhoupnutími se horko a „dlouhá“ cesta hned lépe snáší ;)
Pláž bývá téměř nebo úplně bez lidí, neškrtí a nestudí vás plavky, vlez do moře je celkem přívětivý i s menšími dětmi a větší se vyřádí se šnorchlem – moře tu bylo asi nejzajímavější – narazili jsme na mořské hvězdice, chobotnice, platýze i mořského zajíce. Poté co ho muž vylovil, aby ho ukázal dceři, přišel nám opodál ležící Chorvat říct, že je ke konzumaci jedovatý, upravují ho k jídlu prý pouze Číňani – no, na to jsme se úplně nechystali, ale je dobré to vědět…
Na břehu této plážičky je nádherná vzrostlá borovice, do jejíhož stínu jsme zavěsili hamaku a mladší syn se tak přes poledne mohl krásně prospat ukolébán cikádami….
Když pár set metrů za odbočkou na Dubovici sjedete před tunelem doprava do zákazu, je tam poměrně hodně široká kamenitá cesta podél pobřeží (v pohodě se vyhnou i dvě větší auta) a spousta krásných malých plážiček, některé ale s náročnějším přístupem s dětmi….
My můžeme doporučit kompromis :
Sveta Nedjelja
Jagodna
nebudete tam sami, ale obě pláže jsou nádherné, s krásným a pozvolným vstupem do vody pro malé děti….
Sveta Nedjelja má uprostřed super skálu pro bouldering a nahoře se dá ležet pod borovicí…..my jsme si vytvořili vlastní příbytek z materiálů kolem…
Jagodna je částečně písčitá pláž, takže bonus pro bábovičkáře ;)
Je to vlastně několik plážiček v řadě podél skal, vodou tedy můžete přejít na další….
Když to vezmete od Milny na druhou stranu ostrova směrem k městu Hvar, stojí za návštěvu pláže Mekičevica a pláž u restaurace Robinson
Tip 5 Restauraci Robinson doporučujeme pro její krásné prostředí – venku mezi olivovníky, na které si děti rádi při čekání na nějakou tu dobrotu vylezou, k jídlu mají vynikající čerstvé na ohni upravené ryby a věříme, že nejen ty – jen je třeba si jídlo i pláže trochu zasloužit a kus popojít po pobřeží borovicovou džunglí, ale dá se ;)
Setkání s Amélie a její rodinou
Jsou lidé, se kterými se vidíte poprvé v životě a máte pocit, že se znáte věky….seděla jsem na pláži, v náručí právě uspaného ročního syna a při pohledu do prázdna se před mými zraky najednou mihlo dítě, které jsem ještě před chvílí chovala spící….zdálo se mi to? Nezdálo…..Nagual byl jak pro mě, tak pro mého muže chvílemi k nerozeznání od našeho Gabiho, prostě jeho dvojník :)
Amélie, jeho maminka, s ním a jeho čtyřletým bráchou přišla na pláž sama….Louam (starší syn) chtěl moc do vody, Nagual se vody bál…..K mému nemalému údivu si maminka po chvíli jen tak hodila mladšího na záda, staršího s rukávky chytla za ruku a společně se vrhli do metrových vln….Nagual se mámy spokojeně držel za krk jako opička a takhle doplavali několik desítek metrů tam a zpět…...nemám se za žádné vořezávátko, ale v tu chvíli jsem pochopila, že jsou lidé, kteří mají hranice strachu a komfortu ještě daleko daleko za těmi našimi….:)
Amélie nás ještě ten večer pozvala do jejich domova – jurty uprostřed olivových hájů a vinic nedaleko Stareho Gradu, kterou s mužem celou postavili vlastníma rukama…...nikdy předtím jsem v jurtě nebyla a dlouho jsem neviděla tak útulné bydlení. Ač je jurta relativně malá, spaní bylo vytvořeno v patře a kuchyňská linka sklápěcí, takže děti měly spoustu prostoru na řádění.
Amélie a její muž byli muzikanti. Kolem jurty bylo několik záhonů, na kterých jim rostla řada plodin a jejich domácnost tak byla velmi soběstačná. Znamenalo to ale také, že v době dýní se jedly prostě dýně…..takže po oba dny, co jsme v jurtě byli Amélie vařila jednoduché jídlo z nich. V tu chvíli se děti motaly kolem ní a ujídaly….Naše Maya chtěla taky ochutnat a z kostičky syrové dýně byla dost překvapená :)
Děti měly doma jen velmi málo hraček, na ty nebylo v jurtě místo, každý měl 2-3 poličky na všechny své věci, ale když před ně Amélie postavila káď s vodou, dokázaly v ní řádit hodiny….nezapomenu na to s jakou lehkostí a jistotou se jeden a půl letý Nagual pohyboval poměrně náročným kamenitým terénem bos…..
Amélie s dětmi jezdí po ostrově na jednom kole, malého Naguala má vepředu na řidítkách, starší Louam sedí vzadu….říkala, že někdy neodhadne síly a tak k jurtě dojíždějí až za svitu hvězd a měsíce…..
Těsně předtím, než jsme odjížděli, nám Amélie vyprávěla, jak měla se starším Louamem náročný porod. Narodil se koncem pánevním, hlavička nešla dlouho ven a nakonec ji při „dolování“ výrazně poranili….Syn musel být okamžitě operován, některé cévy mu nahrazují umělé hadičky a kus mozku mu prakticky chybí...Amélie vzpomínala, že lékaři ve Švýcarsku, kde se Louam narodil, byli tehdy velmi pesimističtí, protože měli s obdobnými případy zřejmě řadu zkušeností. Oni jako rodiče prý byli naivní optimisté a ujišťovali všechny, že syn bude v pořádku…..Amélie je Francouzska a se svým synem mluví francouzsky. Francouzštinu jsem studovala, takže jsem jim dobře rozuměla….byla jsem v šoku z téhle informace, protože Louam hovořil krásným jazykem a na svůj věk naopak velmi dobře vyslovoval, nebylo na něm JEDINÉ známky jakéhokoliv mentálního či fyzického problému…….
Amélie byla velmi inspirativní žena.... o řadu let mladší než já a přesto toho v životě už spoustu zvládla. Nevím, jestli se ještě někdy uvidíme, ale i kdyby ne, to jedno setkání ve mně zanechalo hluboký dojem a otevřelo spoustu témat k zamyšlení.
Na cestách vždycky potkáte někoho jako je Hynek Špínka nebo Amélie, kvůli kterým STOJÍ za to cestovat, i když to doma máte krásné ;) Tak doufejme, že nám to koronavirová doba zase brzo dovolí ...