Pořad "Na cestě" by měli zakázat. Nutí lidi tahat paty z domu. A já jsem podlehla a v nějakém záchvatu usoudila, že jedna rodinná dovolená na rok je málo. A protože jsem to rozhodovala uprostřed parného léta, vůbec mi nevadilo vybrat hodně PUNK místo na samotě v horské boudě (800m.n.m.), kde se topí v kamnech, dešťová voda ohřívá na plynovém vařiči, pitná je v barelu, svítí se solárama a potřeba vykonává do kýble s pilinama.
No, když jsme měli začátkem října vyrazit a teploměr venku ukazoval kolem 13 stupňů, chtělo se mi už o fous míň. Ale vidina dlouhých koronavirových prázdnin nás i přes veškeré náznaky, že máme radši sedět doma na zadku (v den odjezdu já ztráta peněženky a následné řešení na policii, muž přelet přes řidítka na kole – doteď neví jak se mu to podařilo, ale kolo zůstalo za ním a on dopadl na rovné nohy:) ), přiměla vyrazit směr Bílé Karpaty po stopách Žítkovských bohyň….. děj se vůle boží.
Havlíčkův Brod
Na Vyškovec je to od nás cca 5 hodin cesty autem, takže bylo třeba udělat alespoň jednu delší pauzu a pro tu jsme si vybrali Havlíčkův Brod. Přišlo nám, jako bychom se propadli o pár desítek let nazpět. Havlbrod je takové RETROMĚSTO s parkovným 2 Czk/ hodinu, takže pokud zrovna nemáte - jako my - drobnější než desetikorunu, máte rázem pro váš vůz zajištěno místo až do rána dalšího dne ;)
Děti se vyřádily na nejlepší kašně, kterou jsme dosud potkali. Na Smetanově náměstí se nachází zvlněná kašna s vodotrysky a vodotečí, kde můžete nahoře na náměstí vhodit do proudu třeba list a pod můstky sledovat celou jeho cestu až do spodní kašny….dole u vodotrysků je navíc studna s ještě fungující ruční pumpou, kde si Maya zaposilovala (dočetla jsem se, že technické služby tyhle litinové panáky v Brodě udržují a je jich tak po celém městě plně funkčních kolem stovky! Více zde.
Vyškovec
Někdo jezdí na pobyty ve tmě, my se rozhodli přejet republiku na pobyt v mlze…...skutečně to prvních několik dní vypadalo, že nejen, že nedohlédneme na druhý kopec, ale že neuvidíme ani ten kopec náš…..kromě chatky horské služby, která nám po celý týden byla útočištěm, totiž nebylo vidět zhola nic ….nutno podotknout, že i tak nebo možná právě proto mělo to místo obrovské kouzlo….V Čechách už není moc lokalit, kde můžete být celý den úplně sami a nepotkat ani živáčka. Tam se nám to, když nepočítám pasoucí se kozy, podařilo dokonce několik dní po sobě ….až ke konci pobytu, když se vyčasilo, dorazili paraglidisti….
Náš život se na týden omezil na sekání dřeva, zatápění v kamnech, vaření, koukání z okna do mlhy a koukání do mlhy venku (ke konci týdne už jsme viděli i víc ;), mytí ve škopku ohřátou vodou z kamen, čtení pohádky za svitu čelovky a spaní ve spacácích v černočerné tmě.
Oltář duchů dobrého počasí a jeho obětiny
Ta každodenní rutina úkonů, které musíte v polních podmínkách vykonat a doma už se s nimi dávno nesetkáváte, vás dostává do určitého stavu vnitřního zklidnění. Děti milovaly ranní zatápěcí rituál a hned po probuzení netrpělivě postávaly u kamen. (Dělaly by to určitě, i kdyby neměly omrzlé nožičky….)
Manželova babička říká, že teplo z kamen je takové kulaté, útulné, nejde nahradit ničím jiným a je pravdou, že to je jedna z věcí, která nám doma po návratu hodně chyběla....
(Chatku lze nalézt přes AIRBNB - na Vyškovci je jediná)
Moravské Kopanice jsou zapomenutým krajem s nádhernými rozlehlými loukami a pastvinami, po nichž jsou jen sem tam rozeseta osamocená stavení….každý tu chová kozy, ovce nebo krávy a není ničím neobvyklým, když v lese narazíte na koně jak táhne klády dřeva…..život tu jde tak nějak pomaleji, více postaru…..ať se vydáte kterýmkoliv směrem, nemůžete se zklamat, přesto tu zmíním pár míst, která zaujala nás….
TIP 1 : Vyrazíte-li ze Starého Hrozenkova směr Žítková, půjdete kolem překrásného rozlehlého sadu starých jabloní …..je to v dnešní době poměrně neobvyklá věc a obzvláště v tom sychravém počasí to mělo obrovskou atmosféru...
TIP 2: trasa Žítková – Hutiska – Odpočívadlo u Hajtmanů - Žítková
Po turistické modré...na konci vesnice jsme sešli dolů do údolí divokou ocúnovou loukou na Hutiska (ocúny jesenné vypadají trochu jako krokusy, ale jak už vyplývá z jejich jména, kvetou na rozdíl od krokusů na podzim a na Kopanicích jsou jich plné louky – pozor však na ně, jsou krásné, ale prudce jedovaté).
Gabiho premiéra na kawallu
Cestou z Hutisek lesem nahoru jsme potkali rodinku s bosonohým tatínkem a tak odhalili záhadu stopy člověka v bahně, na kterou jsme den předtím narazili dole v lese u Hrozenkova. Už jsme si mysleli, že to byl Yetti ;)
Odpočívadlo U Hajtmanů je netradiční tím, že nabízí kromě několika pohodlných houpaček s krásným výhledem do kraje i řadu domácích výrobků včetně například bochánků se slaninou a pečeného chleba z vlastní venkovní pece. Paní majitelka byla toho dne posmutnělá, protože se jí celá várka bochníků připálila a děsila se toho, jak to místním, až si pro něj přijedou, vysvětlí…...zželelo se nám jí a jeden ten černý pecen jsme si koupili...zuby jsme si na něm pak lámali několik dní :)
TIP 3: Výlet na Velký Lopeník
Pokud máte děcko ve věku, kdy už chodí, ale ujde max 1km a ještě na druhou stranu než vy, tak se tohoto výletu pro klid celé rodiny raději střezte. Nám byli výletní bohové zrovna nakloněni, mladší upadl do hlubokého spánku a tak to i přes nepřízeň počasí na cestě zpět (lilo jako z konve) celá posádka přežila víceméně bez újmy.
Čemu bychom se příště určitě vyhnuli je Muzeum poslední žítkovské bohyně….provozuje ho rodina Mizerových a asi tady bohužel trochu platí Nomen Omen….když navštívíte naproti Sýr od kapličky, dáte si tam na zub třeba výborné ovčí caprese a pak si uděláte krátký okruh přes Koprvasy a Boky, uděláte lépe….
Paní domácí nám říkala, že ona v kraji nikdy zůstat nechtěla. Usadit se tam chtěl její muž a přemluvil ji k tomu. Tak jako tu dříve působily bohyně (ty co léčily a pomáhaly lidem svojí pozitivní energií) a bosorky (ty, co používaly černou magii), jsou tam prý dodnes lidé velmi dobří, ale i velmi zlí.
Čert ví, jestli na Kopanicích žije ještě někdo, kdo o bohyních a bosorkách ví víc…. na to, abychom to zjistili, je asi týdenní pobyt příliš krátký…. každopádně má tahle oblast České republiky díky své historii v sobě určitou surovost, kterou už těžko někde jinde potkáte...přejeme jí, aby nebyla znásilňována senzacechtivými turisty a tohle kouzlo si co nejdéle uchovala….
Litomyšl
Cestou domů jsme měli odpočinkovou pauzu v Litomyšli.
Pokud někdy pojedete přes tohle město s dětmi, tak je určitě potěší návštěva zámeckých zahrad (samotný zámek je na seznamu UNESCO). Naše děti si tam zahrály na schovku mezi sochami Olbrama Zoubka a byly lapeny do sítí mobilní lezecké konstrukce. Tam jsme se nakonec zdrželi tak dlouho, že už jsme bohužel nestihli navštívit dětské hřiště Vodní valy s údajně velmi originálními herními prvky. Na něj určitě dojde někdy příště ;)